Odlévání, obtiskování, ozvláštňování
Frotáže nebo odlitky jsou v jistém ohledu stejné povahy jako fotografie. Můžeme je chápat jako přímý otisk člověka nebo věci, ale také jako služebné umění reprodukce. Přestože je v nich obsažen okamžik blízkosti a důvěrného kontaktu, lze je snadno proměnit v kopie. Patrně právě na základě jejich dvojakosti můžeme popsat svébytnou povahu těchto postupů. Při odlévání nebo obtiskování vznikají stopy po něčem, co je považováno za pomíjivé, a současně se tak předjímá možnost ztráty a neexistence. Tyto postupy v sobě obsahují jak možnost zachování, tak masového reprodukování. Pokud bychom popisovali jejich psychické rozpoložení, bylo by to melancholické přijetí ztráty a odmítnutí truchlit, tedy vzdát se daného předmětu. Cílem této přednášky bude ukázat, že náš zájem o umění mající povahu indexu souvisí se strachem, který je spojený se zobrazováním a s pamětí a který všudypřítomná digitalizace ještě umocňuje. V tomto kontextu budeme uvažovat o práci Anny Barriball, Marcela Duchampa, Jaspera Johnse, Allana McColluma, Masao Okabea, Gabriela Orozca nebo Rachel Whiteread.
Margaret Iversen je jednou z nepřehlédnutelných postav současné teorie umění. K jejím hlavním zájmům patří psychoanalýza a dějiny umění nebo průniky současného umění a fotografie. Spolu s Diarmuidem Costellem např. v letech 2007—2010 vedla rozsáhlý výzkumný projekt na téma "Estetika po fotografii". Aktuálně připravuje k vydání knihu s názvem „Photography, Trace and Trauma“.
