Přinejmenším od roku 1919 patří k dobrým zvykům českých prezidentů pořádání událostí, které by se daly označit souhrnným termínem „hostiny“, tedy různé snídaně, déjeuner (obědy), rauty, garden‑party, večeře, čaje apod. Kromě oficiálních hostin připravených na počest významných zahraničních návštěv, organizovali prezidenti hostiny i pro domácí hosty. „Hostiny“ byly vždy veskrze socio‑politickou událostí a sloužily jako diskusní platforma. V minulosti bylo jejich posláním i propojování jinak sobě navzájem odcizených oblastí a osobností. Prezidenti byli tedy v roli určitých mediátorů. Na „hostinách“ se u stolu a v rozhovoru potkávali novináři, učitelé, politici, lékaři, řemeslníci, umělci, studenti, rektoři, dělníci, soudci, představitelé armády i církve a mnoho dalších. Jindy hostiny sloužily k utužování vztahů v rámci jedné společenské vrstvy, jako například v případě „dělnické diner“ v roce 1922, „garden‑party“ Ženské národní rady v roce 1930, nebo pravidelného každoročního odpoledního čaje žurnalistů. Podobně tomu bylo i 29. 1. 1947, kdy prezident Edvard Beneš uspořádal „recepci pro umělce a kulturní pracovníky“. Pozvání přijali rektoři vysokých uměleckých a múzických škol, ředitel Národního divadla, zástupci uměleckých spolků a besed, umělci, spisovatelé a hudebníci, ale také úředníci (například z České akademie věd a umění nebo z oddělení kultury při Ministerstvu školství).

Podobně jako je fotografie kopií (již neexistujícího) originálu (situace), stejně tak bude „recepce pro umělce a kult. pracovníky“ kopií či rekonstrukcí původní události. Motivem pro vytažení takové fotografie‑události z alba dějin může být připomenutí jedné ze zapomenutých forem komunikace, jakožto důležité složky státotvorné či komunitní síly, nebo také pokus o narušení současné vysoce profesionalizované a atomizované společnosti, jenž používá omezující a zplošťující metody komunikace a sdílení.

Po akci následuje zakončení festivalu a afterparty v Café Neustadt, Karlovo nám. 2, Praha 2.