Světlo nese záznam všech barev prostředí od něhož se odráží. Fotografie má schopnost toto světlo překládat do svého vlastního jazyka. Často jsme přesvědčeni, že na snímku vidíme něco, co na něm není. Aňa Šebelková pracuje s opačným principem. To, o čem jsme přesvědčeni, že na snímku není, v něm ve skutečnosti je. Zachycuje světlo přímo do plochy filmu bez použití objektivu, díky čemuž fotoaparát ztratí schopnost zaznamenat předmětnou skutečnost. Jeho reakce se tak „omezí“ na záznam světla a tím vzniká iluze barev ve světle obsažených. Místo, předměty, lidé — vše je na snímku zachyceno. Podstata jejich přítomnosti ale není založena na jejich konkrétním vyobrazení, ale je zastoupena prostřednictvím barev které „vyzařují“. Pro prostor Projektplus vznikly snímky barev nádraží Praha‑Holešovice zviditelněných tak, jak je vidí „sítnice fotoaparátu“. Systematicky a na základě určitého rituálu mapují rozložené barevné spektrum, které se pohybem otočných válců sjednotí v nový celek.